Nenáviděná nebo milovaná solidární daň?

11. 03. 2018 19:12:40
Odevzdáním daňového přiznání jsem se přiznal k tomu, že jsem měl příjmy. Příjmových průšvihů jsem měl tolik, že jsem byl dokonce solidární a zaplatil to tak trochu i za ostatní průšviháře. Dala by se solidární daň milovat? Možná.

“Kdo z vás tohle provedl? Přiznejte se!”

Možná vám právě myslí prolétla stará sépiově nahnědlá fotka tří uličníků s kšandami a svěšenými hlavami. Nad nimi stojí rozčilený soused, který si ve svých tlustých tlapách pohazuje kamenem, jenž před chvílí prolétl jeho oknem.

Fotka ožívá. Chlapci po sobě pokukují a pohledem se snaží jeden druhého přesvědčit, aby to vzal na sebe. Ten uprostřed to už nevydrží, zrudne ve tváři a vyhrkne:

“Já! Já to udělal...” V krku má knedlík a z očí se mu hrnou slzy.

“Tak to si zaplatíš, chlapečku!” Zahřměl tlustý soused.

Kluk rychle obličej zaboří do dlaní. Možná proto, aby se uzavřel před nepřátelským světem. Přece když on nevidí svět, nemůže svět vidět ani jeho, to je zákon pštrosa...

Tento příběh si prožívá s příchodem jara skoro každý z nás. Ne, že by v nás březnové sluníčko budilo nějaké nutkání vysklívat sousedům okna. To ne. Tedy alespoň u většiny z nás ne. Ale přichází čas přiznání. Chvíle, kdy se musíme přiznat ke všemu, co jsme v minulém roce provedli a musíme si to také řádně zaplatit. Ano, tušíte správně, mám na mysli přiznání daňové. Musíme se přiznat k tomu, že jsme měli nějaké příjmy. V těchto dnech si vždy vzpomenu na jeden vtip:

Když daň z alkoholu má motivovat lidi, aby nepili,

Když daň z cigaret má motivovat lidi, aby nekouřili,

Tak daň z příjmu správně pochopili jenom dlouhodobě nezaměstnaní...

Klasika. Když si my v Čechách neumíme s něčím poradit, tak na to vymyslíme vtip.

Někteří z nás se ale musí ke všemu tomu ještě přiznat tak trochu za ostatní. Takzvaně to vzít na sebe a zaplatit ještě solidární daň. Bez mučení se přiznám, že jsem jedním z těchto šťastlivců. Také se ale musím přiznat, že to neberu na sebe proto, že jsem Mirek Dušín, ale proto, že musím. Protože jinak by mi tlustý soused rozbil hubu. To je ale zvláštní, normálně se slabších zastávám a pokud je to v mých silách, tak je i chráním, pomáhám jim a občas za ně i nějakou tu ránu rád schytám.

Přemýšlel jsem proto nad tím, proč mě ta solidární daň tak štve a zjistil jsem, že je to proto, že si za ní nepředstavím tu pomoc ostatním, ty nově postavené dálnice, nové školy a nemocnice. Vidím Dalíka, Rittiga a Šloufa. Vidím tunel Blanku a Open card. Proč mám dotovat zrovna tohle? Tohle ať se platí z plošné daně (asi vás napadá, proč ty Dalíky vůbec platit, ale buďme realisté...).

A pak mne to napadlo - brání něco tomu, abychom solidární daň platili účelově? Když je to něco navíc, nemohl bych si vybrat, na co ty extra prostředky dávám? Představuji si to takto: V rámci elektronického daňového přiznání bych si jen vedle kolonky “vypočtená solidární daň” vybral ze seznamu vládních projektů ten, který bych chtěl svým příspěvkem podpořit. Důvěru bych dal nejen dobrému a transparentnímu projektu, ale hlavně bych důvěřoval ministrovi, který se už osvědčil a vím, že věci dotáhne ke zdárnému konci a jen minimum peněz pošle Dalíkům. Příslušní ministři by se pak utkali o těch cca 5 miliard korun navíc, které do rozpočtu skrz solidární daň tečou. Byl by to takový státem organizovaný crowdfunding. Možná by se i nějaký ten Mirek Dušín přiznal k solidární dani i kdyby nemusel a peněz by bylo dokonce víc. Konečně bychom si zase vládli sami a platili veřejné věci z našich peněz a ne z dotací evropské unie, které stejně jenom pokřivují naši společnost. Možná by se pod tlakem veřejnosti dokonce i značná část plošných daní mohla časem odvádět účelově a každý občan, který odvádí daně, by si mohl v rámci přiznání určit, na co chce část svých daní dát. Byly by to svým způsobem takové malé každoroční volby a hodnocení činnosti jednotlivých vládních činitelů... V hospodách by se pak nad pivem vedly vášnivé debaty, který ministr je lepší a který projekt by kdo podpořil. Možná bychom i to daňové přiznání nakonec dělali rádi.

Teď ale zpátky na zem. Pojďme takhle začít aspoň u té solidární daně. Tímto prohlašuji, že tato myšlenka je veřejná a kterýkoliv politik ji může vydávat za svou a realizovat ji. Takového člověka budu rád volit (a možná nakonec budu mít rád i ty volby...). Pokud se toho nikdo neujme, tak to budu muset udělat já a budu místo románů psát filosofická zamyšlení nad současnými problémy společnosti. A to přece nikdo nechce...

Autor: Ondřej Vácha | neděle 11.3.2018 19:12 | karma článku: 22.59 | přečteno: 711x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 109 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 27.03 | Přečteno: 529 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 518 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 469 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2310 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 822

Za největší životní výzvu považuje poznání sebe sama a věří, že nejdůležitější vítězství člověk nezískává v soubojích s ostatními, ale sám se sebou. Tento životní přístup je patrný i v jeho novém románu Restart. Více zde: http://www.kdybychmelkoule.cz

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...