Někoho možná napadne, že už sám nadpis je idealisticky naivním protiřečením, ale pojďme se podívat na to, zda bychom opravdu nálepku “Odvážné Česko” mohli někdy jako země dostat. Ne, nebudu psát o siláckých národnostních kecech typu, že tahle země je naše, nebo že bychom měli té Evropě ukázat, zač je toho loket. Chci psát o vizi společnosti založené na odvážných novátorských rozhodnutích.
Zatím poslední velký novátorský počin bylo loňské slavnostní otevření Ejpovického tunelu na železniční trase Plzeň-Praha, který umožní jízdu vlaků do budoucna až rychlostí 160 km/hod. Tedy rychlostí, kterou jezdily vlaky mezi Berlínem a Hamburkem již v roce 1933. Proč? Proč máme 86 let zpoždění oproti sousedům a ještě to oslavujeme? Pravděpodobně proto, že jsme se mentálně zasekli v naší oblíbené První republice. A zatímco my si technologicky libujeme ve třicátých letech minulého století, tak Indická vláda letos v červenci schválila projekt na stavbu prvního hyperloopu, tedy nového typu pozemní přepravy od Elona Muska, který bude přepravovat lidi na trase Pune-Mumbai rychlostí přes tisíc kilometrů v hodině a zkrátí tak dosavadní čas strávený na cestě z 3,5 hodiny na 35 minut. Dohánění Němců už jsme jaksi dávno vzdali, ale pojďme udržet krok aspoň s tou Indií!
Investice do nových přístupů a technologií se vyplatí, o tom už nás historie několikrát přesvědčila. Americký program Apollo přinesl Spojeným státům nebývalý ekonomický rozmach, který je poháněl ještě celé dekády poté, co Neil Armstrong stanul na Měsíci. Stejně tak již zmiňovaný indický projekt předpokládá vytvoření tisíců high-tech pracovních pozic v sektorech potřebných pro stavbu hyperloopu. Celkově má mít projekt pozitivní dopad do indické ekonomiky řádově ve výši 35 miliard dolarů. Podobné to je se všemi takto inovátorskými projekty, které, ač extrémně drahé, mají ve svém důsledku vždy pozitivní socio-ekonomický dopad a nalákají do země ty nejlepší mozky z celého světa.
Ale abychom nepropadali beznaději, tak i u nás máme některé první vlaštovky. Již v loňském roce zadalo město Brno studii proveditelnosti na stavbu hyperloopu, který by nás dokázal mezi Prahou a Brnem dopravovat během patnácti minut. To je jako pět zastávek metrem a tak by z centra Prahy bylo do Brna blíž než na Zličín. Skvělé! Teď to už jenom postavit. Ale to nejde, řekne si každý Čech. Je to moc novátorské, počkejme si, až jak to kde bude fungovat a vůbec pojďme ty peníze radši dát na dopravu zdarma pro všechny po železnici, kterou už máme. Tímhle přístupem ale postavíme první hyperloop až za 86 let.
Ale co když... Představme si, že bychom dokázali takovým příležitostem říkat ANO (neplést, prosím, se stejnojmenným hnutím) a dělat odvážná rozhodnutí, experimentovat a táhnout to dopředu, místo abychom se jenom vezli někde vzadu ve vagónku s číslem 86. Vždyť my dokážeme cokoliv! A prachů na to máme jako šlupek. Dokonce tolik, že kdybychom chtěli, tak můžeme po vzoru Amíků poslat první ženu na měsíc do roku 2024 a to klidně hned čtyřikrát (podle propočtů NASA). Ale jak to? Protože v něčem novátorském jsme přece jenom na světové špici - ve výši rezerv v národní bance, která dosahuje závratné výše přes 60% HDP (přičemž pro naší ekonomiku by bohatě stačilo zhruba jen 20%).
Naše Národní banka nám nenápadně od listopadu 2013 plátek po plátku ukrajovala z našeho salámu, když spustila intervenční program na oslabení koruny. Cílem bylo nastartování inflace, tedy monetárního ekvivalentu zdanění, který vyvádí peníze z našich kapes a dává je do kapes bankéřů v České národní bance (ČNB) a tak jsme skončili s navýšením rezerv ČNB z 890 miliard korun v roce 2013 na současných 3400 miliard! Máme tak, jako národ, naspořeno v naší národní bance zhruba 2,5 bilionu korun, které se tam válí jaksi navíc. Jde o ekvivalent dvou ročních státních rozpočtů (Mimochodem, půlmilion z toho je můj. Bohužel jsme zrovna na konci roku 2013 stavěli dům a v průběhu realizace nám kvůli intervenci ze dne na den poslali dodavatelé nové ceníky a stavba se nám tak o půl milionu prodražila). S tak velkými rezervami má problém ale i sama ČNB a řeší, kam s těmi penězi?
Vize společnosti založená na odvážných inovacích financovaných z našeho nového národního pokladu má ale dva problémy:
Problém 1. Zeman - Rusnok: Stát by musel znárodnit tuto část rezerv v ČNB. Jak to? Není to z principu banka národní? A nemělo by tedy její bohatství patřit národu? Ne tak úplně, na rozdíl třeba od Francie nebo Velké Británie, naše národní banka není vlastněna státem a je tedy politicky i finančně nezávislá. Byla by tedy potřeba novela zákona podobná té z roku 2013, kdy Rusnok se Zemanem podepsali zákon, kterým převedli státní zlatý poklad do rukou ČNB a ta ho poté, co Zeman jmenoval Rusnoka guvernérem, záhadně rozprodala (viz Český zlatý poklad mizí). Akorát tentokrát bychom ten zákon potřebovali udělat opačně.
Problém 2. Zeman - Babiš: Aby se ale ten poklad zase nerozprodal! Při současné politické konstelaci je bohužel velká pravděpodobnost, že by se celá suma jaksi rozutekla jako náš zlatý poklad a místo velkých inovátorských projektů bychom postavili tak akorát naším prezidentem propagovaný kanál Dunaj-Odra-Labe, což je nápad už Karla IV z roku 1375 a tak bychom se v inovacích posunuli ještě o něco dále do minulosti. V lepším případě by ty peníze skončily na polích Agroferu s nějakou ultramoderní geneticky modifikovanou řepkou.
Oba problémy ale mají jedno jednoduché řešení, pojďme si to tady udělat hezký a při příštích volbách si zvolme vládu a prezidenta, kterým můžeme věřit, že si nás nenaporcují a místo znárodňování justice budou řešit, jak zpátky znárodnit naše peníze a použít je pro změnu k něčemu dobrému.
