Premiér Andrej Babiš by raději odešel z EU než aby přivítal uprchlíky podle kvót. Co ale využít hlouposti západoevropanů v náš prospěch? Nabízím náhled okénkem do možné budoucnosti...
Čas: Píše se rok 2020 a Češi mají za sebou předčasné prezidentské volby.
Místo: Kvótov, městečko v nejzápadnějším cípu naší země, uprostřed bývalé přírodní rezervace Smrčina, založené za jedním jediným účelem - aby bylo co nejdříve vylidněno. Populace: 1213 obyvatel, z toho 1210 uprchlíků.
V úřadě nyní sedí nový prezident, jakýsi doktor Vítač. Konečně si náš národ zvolil někoho ze svého středu, někoho, kdo ctí naše národní hodnoty a principy, díky kterým jsme v naší kotlině více než úspěšně přežili celé tisíciletí a vyhráli dvě světové války.
Nový pan prezident zvolil neotřelou taktitu a začal vůči Evropě vystupovat chytře, opustil doktrínu “bytí se do prsou”, kterou v rozporu s naší národní náturou proklamoval bývalý prezident a s plánem v hlavě přijal uprchlické kvóty. Inkasoval od Evropské Unie 180 milionů korun za přijetí imigrantů a ihned započal přesun. V očích našich západních sousedů se stal nejoblíbenějším prezidentem Východní Evropy. Jeho tajný plán ale znalo jen pár vyvolených. V nově postaveném městečku Kvótov nebyl žádný supermarket, žádné pracovní místo a ani jedno dětské hřiště. To vše ale mohli obyvatelé Kvótova nalézt v přilehlých obcích za západní hranicí. Obzvláště oblíbené bylo německé městěčko Mittelhammer nacházející se jen pár stovek metrů daleko.
V Kvótově byla jen škola a právě tam se vydal pan prezident na návštěvu. Cestou si prohlížel uprchlické statistiky a spokojeně pokyvoval hlavou. Předběžná čísla hovořila jasně, zpětná odchodovost přivezených uprchlíků do Německa dosahovala zatím v Kvótově dokonce 103%!
‘Asi s sebou vzali i pár starousedlíků,’ v duchu to zhodnotil prezident Vítač. Kdo by také zůstával v Čechách, když mají vše blíž a lepší v Německu. Jeho plán dokonale vycházel. Těch 180 milionů použije na rychlejší opravu D1, to mu získá další popularitu, pomyslel si.
Pak jeho oči sklouzly na informace o škole. Sklatba žáků - 50% Syřané, 30% Afghánci, 20% ostatní válkami sužované národy a jeden Čech. Asi syn školníka, pomyslel si. Když prezident vcházel do třídy, tak zrovna začínala další hodina němčiny a paní učitelka četla docházku:
“Mohammed Taha Yasin.” “Zde!”
“Mohammed Ahmed Alí.” “Tady!”
“Mich Alves Elí.” Ticho...
“Mich Alves Elí,” řekla ještě více nahlas paní účitelka.
Ze zadní lavice se ozvalo: “To budu asi já, ale čte se to Michal Veselý.”
Pan prezident pokýval hlavou, asi syn školníka, pomyslel si znovu. Obrátil se na žáky a v tu chvíli si uvědomil, že za každého z nich nám z rozpočtu Unie teče do státní kasy šest tisíc euro v dotacích. Rozpřáhl ruce a zvolal: “Vítejte!”
