“Kdo z vás tohle provedl? Přiznejte se!”
Možná vám právě myslí prolétla stará sépiově nahnědlá fotka tří uličníků s kšandami a svěšenými hlavami. Nad nimi stojí rozčilený soused, který si ve svých tlustých tlapách pohazuje kamenem, jenž před chvílí prolétl jeho oknem.
Fotka ožívá. Chlapci po sobě pokukují a pohledem se snaží jeden druhého přesvědčit, aby to vzal na sebe. Ten uprostřed to už nevydrží, zrudne ve tváři a vyhrkne:
“Já! Já to udělal...” V krku má knedlík a z očí se mu hrnou slzy.
“Tak to si zaplatíš, chlapečku!” Zahřměl tlustý soused.
Kluk rychle obličej zaboří do dlaní. Možná proto, aby se uzavřel před nepřátelským světem. Přece když on nevidí svět, nemůže svět vidět ani jeho, to je zákon pštrosa...
Tento příběh si prožívá s příchodem jara skoro každý z nás. Ne, že by v nás březnové sluníčko budilo nějaké nutkání vysklívat sousedům okna. To ne. Tedy alespoň u většiny z nás ne. Ale přichází čas přiznání. Chvíle, kdy se musíme přiznat ke všemu, co jsme v minulém roce provedli a musíme si to také řádně zaplatit. Ano, tušíte správně, mám na mysli přiznání daňové. Musíme se přiznat k tomu, že jsme měli nějaké příjmy. V těchto dnech si vždy vzpomenu na jeden vtip:
Když daň z alkoholu má motivovat lidi, aby nepili,
Když daň z cigaret má motivovat lidi, aby nekouřili,
Tak daň z příjmu správně pochopili jenom dlouhodobě nezaměstnaní...
Klasika. Když si my v Čechách neumíme s něčím poradit, tak na to vymyslíme vtip.
Někteří z nás se ale musí ke všemu tomu ještě přiznat tak trochu za ostatní. Takzvaně to vzít na sebe a zaplatit ještě solidární daň. Bez mučení se přiznám, že jsem jedním z těchto šťastlivců. Také se ale musím přiznat, že to neberu na sebe proto, že jsem Mirek Dušín, ale proto, že musím. Protože jinak by mi tlustý soused rozbil hubu. To je ale zvláštní, normálně se slabších zastávám a pokud je to v mých silách, tak je i chráním, pomáhám jim a občas za ně i nějakou tu ránu rád schytám.
Přemýšlel jsem proto nad tím, proč mě ta solidární daň tak štve a zjistil jsem, že je to proto, že si za ní nepředstavím tu pomoc ostatním, ty nově postavené dálnice, nové školy a nemocnice. Vidím Dalíka, Rittiga a Šloufa. Vidím tunel Blanku a Open card. Proč mám dotovat zrovna tohle? Tohle ať se platí z plošné daně (asi vás napadá, proč ty Dalíky vůbec platit, ale buďme realisté...).
A pak mne to napadlo - brání něco tomu, abychom solidární daň platili účelově? Když je to něco navíc, nemohl bych si vybrat, na co ty extra prostředky dávám? Představuji si to takto: V rámci elektronického daňového přiznání bych si jen vedle kolonky “vypočtená solidární daň” vybral ze seznamu vládních projektů ten, který bych chtěl svým příspěvkem podpořit. Důvěru bych dal nejen dobrému a transparentnímu projektu, ale hlavně bych důvěřoval ministrovi, který se už osvědčil a vím, že věci dotáhne ke zdárnému konci a jen minimum peněz pošle Dalíkům. Příslušní ministři by se pak utkali o těch cca 5 miliard korun navíc, které do rozpočtu skrz solidární daň tečou. Byl by to takový státem organizovaný crowdfunding. Možná by se i nějaký ten Mirek Dušín přiznal k solidární dani i kdyby nemusel a peněz by bylo dokonce víc. Konečně bychom si zase vládli sami a platili veřejné věci z našich peněz a ne z dotací evropské unie, které stejně jenom pokřivují naši společnost. Možná by se pod tlakem veřejnosti dokonce i značná část plošných daní mohla časem odvádět účelově a každý občan, který odvádí daně, by si mohl v rámci přiznání určit, na co chce část svých daní dát. Byly by to svým způsobem takové malé každoroční volby a hodnocení činnosti jednotlivých vládních činitelů... V hospodách by se pak nad pivem vedly vášnivé debaty, který ministr je lepší a který projekt by kdo podpořil. Možná bychom i to daňové přiznání nakonec dělali rádi.
Teď ale zpátky na zem. Pojďme takhle začít aspoň u té solidární daně. Tímto prohlašuji, že tato myšlenka je veřejná a kterýkoliv politik ji může vydávat za svou a realizovat ji. Takového člověka budu rád volit (a možná nakonec budu mít rád i ty volby...). Pokud se toho nikdo neujme, tak to budu muset udělat já a budu místo románů psát filosofická zamyšlení nad současnými problémy společnosti. A to přece nikdo nechce...
